Za poslední rok jsem toho změnil hodně, přesto jedna změna byla dost zásadní – začal jsem se více usmívat a být pozitivní. Moc se mi líbí nápad Tomáše Jelínka, kterého v podstatě napadlo to samé, co mě před rokem. Dělat lidem radost. Bez jakéhokoli důvodu nebo vedlejších úmyslů. Prostě jen proto, že svět je rázem radostnější a někdo spokojenější.

Když nakupuji, snažím se být pozitivní. Kdysi jsem vcházel do obchodu s mumlajícím “dobrý den”, dnes do stejného obchodu vcházím se slovy: “Přeji krásný den, pane.” A na takovýchto trivialitách je celé radostnější žití postaveno – na drobných komplimentech a osobnější komunikaci. Ať už komunikuji s kýmkoli a kvůli čemukoli, snažím se v protějšku vzbudit dobrou náladu a pozitivní emoce.

Ačkoli je v onom obchodě cílem nakoupit, trocha pozitivní komunikace nemůže uškodit. Nemám rád zbytečné mluvení o soukromí a jiné vybavování, nicméně slušný pozdrav a líbivé odpovědi nejsou vůbec od věci. A tak, pokud v krámě odpovídáte na otázku: “Mohu vám nějak pomoci?” odpovědí: “Ne, díky”, odpovězte jednou otázkou: “Zatím ne, děkuji. Kdybych ale cokoli potřeboval, určitě mi bude radostí.” S trochou úsměvu navíc uděláte nejednomu člověku krásný den.

Stejným způsobem se ale můžete rozloučit se slovy: “Mějte krásny den”, namísto strohého “Na shledanou”. Celé je to tedy založené na jednoduché základní komunikaci, nijak vás to neobtěžuje a za celý rok jsem nenarazil na člověka, kterému by takovéto jednání vadilo, případně na někoho, kdo by takovéto jednání neobětoval také.

Zároveň musím hlavně říci, že Tomáš Jelínek má opravdu skvělý nápad – kupte květinu, najděte nějakou krásnou ženu a obdarujte ji bez vedlejších úmyslů, bez výměny telefonních čísel, bez zdlouhavé komunikace. Možná časem půjdete po Karlově mostě a budete právě vy tím, kterého neznámý člověk obdaruje pozdravem, komplimentem, nebo drobným dárkem.

Měli bychom se k sobě chovat lépe a dělat dny radostnější, protože řešení je opravdu snadné a pro každého akceptovatelné. Úsměv je nepopsatelně božský a kouzelný, skrývá mnohá tajemství a jeho darování má, alespoň pro mě samotného, obrovskou hodnotu.

Vedl jsem teď s mým hodně oblíbeným přítelem diskusi o rovnoprávnosti a shodou okolností navázal na článek Jakuba Hájka o diskriminaci. Článek si určitě přečtěte, ať už se s ním ztotožňujete či nikoli.

Pojďme se ale podívat na jednu z velmi diskutovaných věcí – nemožnost odmítnout poskytnutí zaměstnání z důvodu pohlaví. To totiž podle mnohých není nic jiného, než prachsprostá diskriminace. A přitom to celé začíná na opačném břehu. Jak krásné by bylo, kdyby i dnes ženy “seděly u ohně” a muži “chodili na lov”. Bohužel pro nás, ženy u ohně sedět nechtějí, protože lov je údajně lepší. Souhlasím.

V praxi si představte, že se žena uchází o zaměstnání ve firmě, kde převažuje mužská populace. Nic proti tomu, ženské myšlení je jiné a může vnést mnoho informací a inovativních nápadů do firmy – horší však je, že zcela odůvodněné odmítnutí je bráno jako diskriminace. Pojďme tedy zaměstnávat, všechny, bez výjimky – ale když už, tak pro všechny stejným měřítkem.

Je totiž všeobecně známo, že ženy nejsou na fyzicky náročnou práci stavěné. Ba dokonce není potřeba nijak polemizovat, neboť stačí pouhý pohled na ženské a mužské tělo. Pokud nemáme dělat rozdíl mezi mužem a ženou, tak ať. Pošleme ženy dělat na stavbách, tahat těžké kýble s barvou a pracovat v dolech. Vždyť nebudeme sobečtí zbabělci, budeme jen spravedlivě nabízet práci – všem, bez ohledu na pohlaví.

Pokud chtějí ženy pracovat a my je nemůžeme odmítnout z důvodu nařčení diskriminací, pak je nutné ženy zaměstnávat v naprosto stejném měřítku, jako muže. Bez ohledu na to, že žena je stvoření křehké a pro manuální práci jen těžce nevyužitelné. Tak jako nenajdete muže za šicím strojem, nenajdete ženu kopat v dolech. A něco mi říká, že tak je to správně.

Smutné je, že ženy si za to mohou samy. Kdysi pár ženských hlav hromadně hlásalo, že mužská práce je jednoduchá a zvládnou ji také. A od té doby to celé začalo. Nikdo si již však neuvědomuje, že dávat výhody ženám oproti mužům (a samozřejmě naopak) je pro změnu diskriminování zaměstnance. Ruku na srdce, který zaměstnavatel s radostí vědomě zaměstná méně produktivního člověka (žena), když vedle něj stojí člověk (muž) produktivnější?

Až uvidíte na fotografiích ženy strhané prací k smrti, není důvod je litovat. Každá žena má na výběr, kde bude pracovat. A pokud má pocit, že příroda stvořila Evu pro dělnické práce a Adama pro vyšívání, budiž. Ti svalovití a manuálně schopní nechť usednout za šicí stroje a ženy ať stěhují nábytek. Jedno je ale jisté: nebude ani oblečení, ani dostatek stěhovacích společností.

Zkuste se prosím vzpamatovat a otevřít oči. Vězte, že ženy nenahradí muže a muži nenahradí ženy. Nikoli z principu, nýbrž proto, že příroda jasně určila, kdo bude lovec a ochránce a kdo naopak bude o tyto ochránce pečovat. Nikdo nemá za zlé, že ženy chtějí dělat práci jako muži – pokud ale chtěj být skutečným přínosem, pak musí brát ohled na to, že je nikdo nebude nikterak zvýhodňovat jen proto, že dobrovolně vytvořil minoritní skupinu v mužském kolektivu.

Buďto je nutné brát ženy a muže rovnocenně a pak je možné určovat, kdo může a nemůže získat zaměstnání, nebo je nutné změnit zákony a posudky na zaměstnance, kteří si své zaměstnance pečlivě vybírají.