Archiv pro rubriku: Společnost, mentalita

Ze psů se neposereme

Máme tři týdny stafíka, takže na nás přirozeně padá ta „ňuňu“ doba, kdy milujeme všechny psíky a hejtujeme ty, jež psiska nemají rádi. Ještě přirozeněji jsme se přidali do některých bulíkovských skupin na Facebooku, takže máme neustále na očích všechny ty zubožené mazlíky, ale ke vší smůle i debilní majitelé psů, kteří moc rozumu nepobrali.

Zrovna dnes jedna slečna děsivě nadávala, že ten debil taxikář jí nechtěl vzít se psem, když zrovna pršelo a chlupatý kamarád v dešti přece nemůže tlapkat, protože by se mu rozmáčeli polštářky na pacičkách. Jaký že je to kretén, když nevezme chudáka psíka, přitom von chlupáček přece sedí na zemi u nohou a je poslušnej.

1070200-img-pes-agresivni-agresivita

Tak jsem si říkal, jestli je slečna vypatlaná kráva z vesnice, ale v diskusi bylo dalších padesát takovýchto hovad, kteří si myslí, že jejich pes je modla, božské stvoření, živočich, na kterého musíte brát ve sto procentech případů ohled. Ono totiž vzít neznámého psa do taxíku, udělat tam neuvěřitelnej brajgl a nechat to taxikáře pak po večerech uklízet, mi nepřijde úplně normální. O nic horší než vozit nepřipoutaného psa.

<ironie>

Samozřejmě tágem jezdí devadesát procent vesničanů, takže jistě nevadí, když po odvozu té paní s božským psem bude pár lidí mít totálně chlupaté oblečení. Že bulíci mají krátkou pichlavou srst, která jde sakra mizerně dostat z oblečení, není ani důležitá, vždyť když jedete taxíkem za nehorázné peníze, nemůžete očekávat, že by tam snad bylo čisto. Též musíte počítat s možnou alergickou reakcí, vždyť psíci si mohou utahat pacinky, takže se budou vozit taxíkem a vy pak dostanete totální rýmu a začnou vám červenat oči, třeba zrovna cestou na pracovní schůzku :)

</ironie>

Pochopitelně by mě vůbec nesralo, kdyby paní potřebovala odvést psíka, co má zlomenou nohu, anebo zdravotní komplikace, pak bych její nasranost pravděpodobně sdílel, ale v případě, že „museli jako doprdele jít pět kilásků pěšky“, mi to přijde absurdní.

Tak jsem šel na jinou stránku, že se podívám na nějaké záživné krmivo pro můj mozek, když vidím pro změnu slečnu, co zcela nasraně víská, když pán v parku nakopl psa, který po něm začal skákat. On totiž božský pes, pokud to ještě nevíte, může na všechny skákat, cenit zuby, vrčet a čuchat a vy musíte jen nehybně stát jako dementi a čekat, až nezodpovědný majitel nevychovaného čokla odchytí a se zhrzeným pohledem odejde, v horším případě vás ještě pošle do temných míst, protože jste měli blbé připomínky.

Já nemám nic proti volnému běhání psů v parku, naopak, pes s náhubkem v parku je tak trošku jako dement, co nemůže vzít ani klacek do huby, ale vždy tak, aby neohrožoval a neomezoval ostatní návštěvníky parku. Pokud váš pes poslouchá na slovo, vypusťte jej, pokud jdete mezi lidmi, mějte jej na vodítku a pokud na někoho pes začne skákat a cenit zubiska, prostě počítejte s tím, že jej může kdokoli v sebeobraně nakopnout.

Tak jsem místo třetí skupiny některé opustil, zaklepal si na čelo a šel toho našeho frajera naučit další povely, abych neměl doma nevychovaného čokla.

Pro lidi samozřejmě platí, že běžet ke psovi a začít si ho hladit, je absolutně stejně debilní, my také nechodíme hladit vaše děti. Pes není veřejný majetek ani hračka pro všechny, pokud to nechcete respektovat, nedivte se pak, když vám ten pes odnese kousek prstu. Můžete se majitele nejprve zeptat… :-)

Vyhrál jsem iPad v soutěži na Facebooku!!

Na Facebooku kolovala soutěž o stovky iPadů, iPhonů či iPodů. Řada lidí si myslela, že jde o idiotský podvod, ale já jsem se přesto přidal, sdílel příspěvek a vyčkával. Když mi do emailu přišla informace o výhře, nevěřil jsem vlastním očím – vážně to funguje? Vážně jsem vyhrál? iPad?!

A email nelhal, za týden přišel majitel Facebookové stránky a iPad mi předal společně s poděkováním, že jsem se soutěže zúčastnil. Někdy se dějí věcí, které by člověk absolutně nečekal. Někdy, kdy to opravdu nečekáte, se něco změní a vy… vyhrajete. Nyní mám nový iPad, mohu hrát, číst knížky, surfovat na internetu v posteli a strašně mě to baví.

Zkuste to i vy, přidejte se do jedné z mnoha skupin a vyhrajte. Je velká pravděpodobnost, že i vy vyhrajete iPad, nebo nový telefon od jablečné společnosti.

Vyhrát něco skvělého je přece tak snadné a rychlé. Ne, dělám si prdel, do žádné stupidní stránky jsem se nepřidal, a pokud vy ano, vážně byste měli něco změnit. Žádné takové stránky nefungují, jen podporují lidskou naivitu a touhu mít něco s nakousnutým jablkem.

Oranžové peklíčko

Když jsem vezl auto na polep matné oranžové fólie, pár dní jsem jásotem pokřikoval, že auto bude lépe vidět, že do nás nabourá maximálně někdo totálně zfetovaný, a že to samozřejmě vypadá skvěle. Asi proto, že široko daleko oranžové matné auto jen tak neuvidíte.
Jestli mám něco rád, tak je to jedinečnost. A výstřednost.

Po fólii za nekřesťanské peníze jsem měl první nehodu. Když jsem tvrdil, že oranžovou svítivou matnou fólii přehlédne jenom zfetovaný idiot, nevěděl jsem, že se to fakt stane. Řidič pod vlivem drog bez povinného ručení nás zezadu boural s přítelkyní, u něj v autě byla další smečka složená ze čtyř jedinců snědé pleti, přičemž polovina neměla občanský průkaz a jeden nevěděl, kde bydlí.

Kancelář pojistitelů vyřešila škodnou událost, policisté prohřešek kreténa, co sedá za volantem zdrogovaný, my dvě hodiny mrzli venku a záda nás boleli ještě pár dní.

Zadek auta vypadal trošku zdeformovaně, fólie se potrhala, auto už jsem se chystal prodat a vyhlížel Peugeot 407 v rozumné výbavě jako koupi bezpečnějšího (většího) vozu.

Tři týdny po nehodě, včera, jsem vezl mámu domů, že jí tam vysadím z práce a pojedu k sobě domů. Paradoxně jsem jel pomalu, protože v kufru byla ukázková přehlídka bylinek, na kterých ujíždím, takže jsem si nechtěl udělat v uklizeném autě bordel.

Zelená, za mnou nalepený náklaďák, tak pomalu vyjíždím do prudkého kopce, abych necouvl, projíždím křižovatkou, když máma křičí…

Vteřina. Dupnutí na brzdu, vidím bílé auto, jede tak 60 – 70 kilometrů v hodině. Brýle, padají mi z obličeje, kolenem se bouchám do sloupku pod volantem, v zádech mi nepříjemně křuplo. Koukám na mámu, jdu z auta, kulhám, bezohlední retardovaní zmrdi jedou dál, nikdo nezastaví, přestože nehoda nebyla na pohled malého rozměru. Škodu přes 200.000 lze okem postřehnout celkem snadno, zastavit a optat se, zda jsou všichni OK, nezabere ani dvě minuty.

164410_131266427055123_535404217_n

 

Holt čecháček je stvoření idiotské, z auta nevyleze, ale sám by pomoci chtěl. Na tyto idioty jsem extrémně vysazený, osobně vždy zastavuji, pomáhám, tážu se, neb nevím, zda malý pád z kola nemůže být vnitřní krvácení.

Mé auto na odpis, bez možnosti nastartovat, paní, co neúmyslně jela na červenou, to dostala do dveří, ale všichni v pořádku. Bolavé koleno a záda přestanou, v záchrance se sedělo dobře, a hasiči se moc neohřáli a zase jeli pryč.

To špatné na tom je, když člověk vystřízliví, uvědomění toho rizika. Že bych nebrzdil, že bych jel rychleji, že by nás druhé auto vzalo bokem. Mámu by museli zajisté vystřihovat a já bych si to neodpustil. Ani nevím proč, jel jsem předpisově, bezpečně, ale nenáviděl bych se.

A tak jsem s prominutím zasraně rád, že oranžové matné auto půjde na odpis, že si koupím něco velkého, bezpečného (tank nebo ponorku) a že i přes mrznutí venku jsme všichni v pohodě J Protože plechy jsou plechy a zdraví je zdraví.

Dobrý den, přinesl jsem Vám květinu, protože jste báječná!

Byl jsem v před pár dny vybírat boty a jako první jsem vyzkoušel Baťu – popravdě, boty kupuji zásadně Nike, ale potřeboval jsem něco, co se hodí k saku a tmavým džínům. Běžně si člověk zvykne, že leze uličkami krámu, nikdo si jej nevšimne, cvičené prodavačky jen čumí, anebo rovnají již přerovnané zboží.

Byla tam taková moc milá paní. Poradila s výběrem bot, dokázala říci svůj subjektivní názor a nabídnout další zboží, aniž by měl člověk jakýkoli pocit „nátlaku“, který je v každém krámu tak oblíbený. Smála se, vtipkovala, dokázala doporučit produkt tím, že jej vsadila do reálného života, do denního problému. Když vám někdo nabízí malé houbičky na boty do auta a dokáže vám stručně říci příběh reálného použití, prostě si je koupíte. Vlastně, takto prodával Jobs, ukázal lidem produkty v reálném životě a moc mu to šlo.

Tato dáma přitom nechtěla jen prodávat, ta práce jí očividně bavila, byla upřímná a přátelská. Byl jsem zrovna v obleku, mířil jsem do divadla na EVITU, ale když jsem šel jindy okolo, usmívala se takto na lidi v obyčejných džínách a okopaných botách.

Když odcházíte s nákupem a třicet minut si odkážete povídat, jak byla božsky milá, atraktivní, usměvavá a ochotná nad rámec všech možných očekávání, dojde vám, že ta paní dělá obchod obchodem. Za několik let jsem se nesetkal s tak skvělým přístupem.

Vzal jsem dnes hezkou žlutou květinu a té paní to odnesl. Nejde o 100 Kč za květinu, jde o to, že neumřeli prodavači / obchodníci, co vám zlepší den, pomohou s výběrem a ještě se o vás starají. Což o to, že paní málem ukápla slza, takovýto člověk musí vědět, že díky němu mám skvělé boty a měl jsem skvělý den. Kéž by se takto choval každý.

Mimochodem, vedení obchodu jsem poslal velice milý email s prosbou o pochvalu za naprosto nevídané služby a ochotu.

Dobrý den, naserte si.

A byl jsem také vybírat košili, v celkem dražším obchodě, vybíral, hledal nějakou „slimkovou“, nabučená kráva tam stála skoro deset minut, koukala, jak hledám a neobtěžovala se za celou dobu zeptat, zda nepotřebuji poradit. Našel jsem si sice nakonec paní u kabinek, co donesla pár kusů a košili si koupil, ale být tam jen ta nabučená kráva, co čuměla do blba a očividně jí práce srala, nekoupil bych si nic.

Ono totiž obchod nedělá jen skvělé zboží, ale hlavně lidé, co to umí prodat a ještě se na vás při tom usmívat a být osobní, přátelský a milý.

BlackBerry masér má dneska narozeniny!

Ruslan Botsyurko, redaktor Smartmania.cz, dobrý fotograf a hlavně moc inteligentní člověk má dnes narozeniny. A protože nesnáším přání na Facebooku, rád mu popřeju zde, tímto příspěvkem.

Pokud někdy na českém internetu narazíte na čtení o BlackBerry, pak věřte, že jde o dílo Ruslana, anebo jeho malých cvičených pomocníčků. A pokud byste si náhodou chtěli BlackBerry pořídit, pak o tom Ruslan musí vědět! :-)

Hodně ostružinek, spokojenosti s novým Macem a hlavně zdraví!

Pitomá přání na Facebooku

V zásadě proti sociálním sítím nic nemám, Twitter a Facebook využívám denně, používám Facebook chat a sleduji na Twitteru pár desítek TOP zdrojů namísto RSS čtečky. Využívám sociální sítě výhradně ve svůj prospěch a mám díky nim paradoxně více času.

Dokázal jsem ignorovat různé hry, kvízy a další pitomosti tím, že jsem dané lidi jednoduše nepřidával do přátel, případně ihned skryl jejich příspěvky, ale stále je jedna věc, se kterou se nemohu vyrovnat.

Chápu, že v roce 2012, kdy internetová komunikace je základem dorozumívání, se lidé snaží některé věci zjednodušovat. Pokud mě má ale něco vyloženě nasrat, pak je to přání k narozeninám / svátku či jiné události na Facebooku.

Ukazuje to pohrdání. Ukazuje to, jak moc lidem na vás nezáleží. Ukazuje to, jak moc jste lidem, kteří vám píší: „Všechno nejlepší!“ u prdele. Neztrácí s vámi více než pět vteřin svého času. Nechtějí pro vás utratit korunu za SMS zprávu či tři koruny za krátký hovor, natož pak hodinu času, aby vám popřáli osobně.

Ačkoli to pár lidí nemůže stále překousnout, každoročně píši, že nesnáším přání na Facebooku a kdokoli mi napíše, bude zablokován. Je to možná malichernost, ale nemám rád, když vám lidé přejí z nutnosti. Stejně tak jako neuctívám komerční svátky typu Valentýn, neakceptuji nějaká nesmyslná virtuální přání.

Nepřeji osobám, které za to nestojí a pokud chci někomu popřát, minimálně zvednu telefon a zavolám, anebo, pokud to možnosti dovolují, zajedu za dotyčným osobně. Dotyčné oslavence to sice překvapuje, protože něco podobného neznají, ale mají zároveň obrovskou radost.

Možná mám jen divně překroucený pohled na celou situaci, možná nejsem sám, koho tento přístup vyloženě sere. Pokud máte někoho rádi a stojí vám za přání, zvedněte zadek a popřejte mu osobně, anebo mu alespoň zavolejte. Vykašlete se na stereotypní a ubohé „všechno nejlepší“ na zdi, v záplavě stovek dalších, stejně debilních statusů. Pět vteřin času z vás neudělá lepšího člověka, spíše naopak.

Nebylo už naříkání nad drahým volání v ČR dost?

Typický přístup – všichni víme, že je volání drahé, předražené a vůči okolí naprosto neúměrné. Není to nic nového, všichni to slyšíme, známe ceny v Rakousku a článků o tom, jak moc předražené volání máme, jsme četli všichni tucet. Koneckonců na odborných serverech vychází pravidelně nějaké to srovnáníč s Itálií či Rakouskem.

Češi mají jaksi ve zvyku remcat a kopat do všeho okolo místo makání. Budou raději neustále v diskusi psát o tom, jak v Rakousku mají volání takové a makové, jak jejich kamarád ve Francii dostal iPhone za kačku a v Anglii dostanete luxusní Blackberry v podstatě zadarmo s tím nejnižším tarifem. Nic proti, všechno je to sice hezká pravda, ale neustálé výlevy o tom, jak moc jsme v hajzlu, už jsou trošku pasé. Protože, ruku na srdce, všichni ječí a nikdo nic nedělá.

Není to o tom, že si vypneme telefony a jeden den v měsíci nebudeme volat, začneme využívat Skype, anebo budeme v diskusi na Facebooku pod každým Vodafoním příspěvkem hulákat, že místo ošatky chceme volání za poloviční ceny a dvojnásobné FUP. Sám platím 1.500 Kč vč. DPH / měsíc za neomezené služby od Vodafone, tedy 18.000 ročně, nejsem spokojený, ale nemám potřebu každý den vstávat nasraný, že to volání je drahé jako cyp, doprdele. Nedělám to, protože až mě to utrácení začne opravdu vytáčet, prostě zvednu zadek, zajdu za svým operátorem a upozorním jej, že chci tarif levněji, anebo odcházím ke konkurenci / přestanu u něj nechávat takovou útratu.

Možná bychom se mohli zvednout a něco dělat, protože články na MobilManii a následné sáhodlouhé diskuse, které se stejně nakonec zvrhnou v politickou drbárnu a hádky o nejlepší operační systém na telefonu, nám opravdu nepomohou. Anebo pojďme zavřít společně pusu a přestaňme operátorům dávat tolik našich peněz, které si nezaslouží.

Machrovat v diskusi a podepisovat petice, to umí každý. Nemachrujte, zaplaťte operátorům a volejte, anebo si nestěžujte na internetu a něco dělejte – nikdo to za vás totiž nevyřeší.

Za masivní kradení hudby a filmů nemohou uživatelé!

Přijde mi, že vydavatelství a interpreti mají pocit, že se z jejich tvorby někdo posadí na zadek. Mám rád hudbu, rád se podívám v kině na nějaký dobrý film, ale hudbu v 90% stahuji z internetu. Není to přitom kvůli nechuti za obsah platit, protože si měsíčně hned několik internetových služeb platím – od Office365 až po předplacená internetová rádia. V placení problém nevidím; stejně jako kupuji aplikace pro telefon, kupoval bych i hudbu. A teď ale babo poraď, kde…

iTunes Store přišel pozdě

Myslel jsem si, že iTunes a nakupování hudby u nás všechno zachrání. Dokonce to tak vypadalo, koupil jsem si pár alb, ale nedávno jsem si pořídil Windows Phone telefon, který se synchronizuje se Zune. Než spustím iTunes, stáhnu jedno album a přenesu jej do Zune Software, mám nemorálně stažené alba dvě. Jenomže, co je morální? Zakrnět, stagnovat, vysrat se s prominutím na fanoušky a poté se ohánět zákony? To těžko.

Co Linux uživatelé? Co lidé, kteří chtějí FLAC? A co ti, kteří prostě a jednoduše nechtějí iTunes, nebo o tom neví, protože roky jim nikdo nenabídl pořádnou možnost kupovat obsah? No, ti chodí na Ulož.to, chodili na Megaupload a pravděpodobně budou chodit stahovat dál.

Problém se stahováním tedy není posledních šest měsíců, ale roky. Apple se sice snaží, ale kde sakra byli ostatní doteď? Seděli na zadku a nadávali, že jim uchází zisky.

Nakoupíš, zaplatíš, ale…

Projektů tady bylo hned několik. Třeba I-legálně.cz, roky s DRM ochranou, těžkým stahováním, hudbou v mizerné kvalitě, bez obrázků, občas i bez tagů. Za cenu vyšší než v kamenné prodejně jste si mohli koupit album, které šlo pouze omezeně používat a někdy nešlo ani poslouchat. Na to sere pes

Celý příspěvek

Stop prokrastinaci (opožděno kvůli prokrastinaci)

29.9 – Pavel Říha na Twitter postnul, že může poskytnout pár elektronických knih na téma prokrastinace výměnou za recenzi. No, rozhodl jsem se, že recenzí pomůžu, takže jsem se nabídl k recenzování…

30.9 – jsem začal psát recenzi, při které mi v půlce došlo, že vůbec netrpím prokrastinací a recenzi jsem završil tím, že je kniha určena pro ty, kteří to opravdu potřebují a že ani kniha vás nezmění, nýbrž vám pouze dodá tipy, jak se prokrastinace zbavit. Pavla považuji za férového, takže jsem ne zrovna pozitivní recenzi navrhl neschvalovat a dal Pavlovi konečné slovo.

01.10 – Pavel odepsal a po krátké komunikaci jsme se shodli, že článek poupravím a daruji tři tyto příručky na svém blogu. Znělo to dobře a jednoduše, upravit článek bylo na pět až deset minut času… Slíbil jsem, že to ještě tentýž den udělám a článek publikuji.

08.10 – Semd dní jsem koukal na email s vlaječkou. Zprvu byla červená, nicméně dnešní den už jsem ji vyměnil na zelenou. Večer tentýž dne jsem vlaječku vyměnil za hvězdičku, kterou po deseti minutách odstranil úplně. Nechal jsem jen holý email…

11.10 – Smazal jsem konverzaci s Pavlem, protože mi připomínala úkol. Měl jsem důležitější práci (škrabat se levou rukou na pravé ruce). Měl jsem radost, že jsem se úkolu zbavil… Udělal jsem to tak asi s ještě dalšími úkoly, u kterých nehrozil problém…

14.10 – V hlavě mám stále úkol. Není v Inboxu, ale nemám prázdnou hlavu. Myslím na něj. Ulehám do postele s notebookem a píši tento text. Nyní přemýšlím, jak pracné bude jej publikovat a přidat mu odkazy a jak těžké bude přidat tři ebooky zdarma. Musel bych posléze posílat třem lidem email s knížkou, což jsou další úkoly. Nemám na to chuť. Mohl bych napsat ještě Pavlovi s publikací, ale… jsem líný. Prokrastinuji.

Co tím chci říci? Že knížka vám pomůže, je dobrá, ale musíte jí dočíst. Musíte se dokopat ke čtení, musíte chtít změnit svůj pracovní život a musíte aplikovat její rady. Pokud milujete prokrastinaci, budete prokrastinovat!

Než ukradnete aplikaci v hodnotě $1 pro telefon, přemýšlejte nad svou nezodpovědností

Největším problémem Androidu je nezabezpečení aplikací a v podstatě nulová ochrana. Je neuvěřitelně jednoduché ukradnout aplikaci – prostě ji stáhnout a nainstalovat, bez jediného zádrhelu. Netvrdím, že to na iOS či Blackberry nejde, samozřejmě jde, ale výrazně hůře.

Jedinou možností, jak zachránit vývoj aplikací a zajistit jejich skutečný výdělek, je podporovat prodej a přestat šířit warez. Zatímco vás totiž stojí průměrná aplikace jeden ušmudlaný dolar, vývojáře desítky či stovky hodin. Pokud se mu zaplatí a bude vydělávat, bude motivován k dalšímu vývoji. Neskončí, protože jej bude motivovat úspěch aplikace i finanční odměna.

V praxi nikdy neokrádáte vývojáře, ale sebe – koncového zákazníka a uživatele, který touží po tom, aby jeho aplikace byla aktuální, rozvíjela se a zlepšovali se její vlastnosti. Jenomže když aplikaci ukradnete, vývojář nedostane své peníze, vykašle se na další vývoj a raději přejde na konkuenční platformu, tedy především iOS.

Androidů se prodává obrovské množství, máme zde velkou základnu a vyvíjet pro Android vážně dává smysl – tedy do okamžiku, než developer zjistí, že na vývoji prosere moře času a nic se mu nevrátí. Pokud má pro vás aplikace přínos a používáte ji, zvažte, kolik vás v přepočtu stojí jeden den používání. Pokud máte potřebu krást nebo nemáte peníze na aplikaci za dolar, prostě fungujte bez oněch placených aplikací.

Je lhostejné, zda kradete rohlíky, počítače nebo software – prodejce potřebuje vydělávat, aby uživil sebe i produkt a mohl investovat, ať už do jiného businessu, nebo do vývoje stále stejné aplikace. O to méně pochopitelné je, proč lidé kupující si telefon v hodnotě 15.000 Kč jdou a kradou aplikaci, která stojí (cca) 17 korun…

Nedivím se, že TOP aplikace pro iPhone nejsou na Android – dokud nebude mít vývojář jistotu, že se mu zaplatí vývoj a aplikace něco vydělá, nebude mít důvod na jinou platformu přecházet. Někteří vývojáři už ani placenou verzi nenabízí (například hra NinJump), protože se evidentně více vyplatí umístění reklamního proukžu Google, jehož blokace je značně složitější než ukradení celé aplikace.