Když jsem v listopadu 2012 odcházel po více než roce působení v jedné agentuře, měl jsem pocit, že vedení této firmy bylo odpovědné za ekonomické selhání, neschopnost vedení projektů a samozřejmě špatnou organizaci. Jenomže, ono to po pár měsících vypadá z druhého pohledu poněkud složitěji, než se tenkrát zdálo.
Zatímco zlé a neschopné vedení pouze dávalo příliš volnou ruku v dobré víře, že tým mladých lidí bude posouvat firmu neustále dál, onen tým mladých lidí měl pocit, že není důvod se snažit, protože každý měsíc dostane stejný počet peněz, za stejně odvedenou práci. V praxi to funguje naprosto jednoduše a samozřejmě špatně: zaměstnavatel chce být tím hodným, kamarádským a benevolentním, zatímco tým zaměstnanců má pocit, že zaměstnavatel ty peníze někde sere z rukávu, takže se nemusí nikdo snažit.
Češi jsou lidé obecně líní, efektivně pracují pár hodin denně a zbytek dne proserou na sociálních sítích, bulvárních webech či děláním svých soukromých záležitostí. A platí to jak pro vedení, tak pro zaměstnavatele, obecně pro všechny.
Pokud k tomu přidáte nulovou motivaci, ať už dělat alespoň požadované, či dělat věci nad rámec možností, jednou, dříve či později, se z toho vyklube obrovský průser – ekonomický průser. Firma už nebude mít peníze na sraní a tým lidí to bude brát jako podraz. Samozřejmě, vždyť oni odvedli práci za několik desítek tisíc korun, do noci pracovali, makali, až tekl pot. No dobrá, půl dne proseděli na sociálních sítích a věc, která se dá udělat za hodinu, trvala hodin osm. Ve výsledku web, který měl trvat sto hodin, jež se kalkulovaly, trval hodin přes dvě stě.
Vedení pochopitelně nezmáklo organizaci a udržení toho týmu lidí, takže nikdo nevěděl, jak efektivně tým pracuje a nikdo nevěděl, na čem kdo maká. Něco se dělalo dvakrát, něco se neudělalo v termínu vůbec, něco nebylo podle zadání a klient dostal místo webu o hračkách, návrh webu o stavebním průmyslu. Co člověk kouká, slyší a zažije, ono je to ve všech firmách podobného oboru vlastně podobné, ačkoli se o tom tiše mlčí.
Když člověk začne pracovat na volné noze, uvědomí si pár důležitých věcí: třeba že sedění na Facebooku a čtení Super.cz mu nikdo nezaplatí. Má zcela svobodnou vůli, zda takto využije svůj pracovní čas, ale prosere tím peníze. Nikoli zaměstnavateli, ale sobě. Druhým důležitým pochopením je, že cokoli udělám špatně, odseru já sám. Neexistuje vedení, které přijde o procenta ze zakázky, neexistuje tu člověk, kterého bychom dusili za špatný termín – vy si vyberete spolupracovníky, vy děláte kalkulace, vy musíte mít všechno v malíčku.
Pokud to zvládnete, prosperujete – dobrá zakázka jde do vaší peněženky, skvělé projekty rozvíjí vaše dobré jméno, dobrý tým lidí umožní vydělávat hodně a efektivně. Na druhé straně, nikdo za vás nebude řešit vaše chyby.
Když jsem se snažil poslední dobou (úspěšně) změnit své návyky a zlepšit pracovní morálku, zjistil jsem, že sedím celý den u počítače, ale nemám nic hotovo. Po statistikách práce jsem zjistil, že pracuji (skutečně efektivně) zhruba tři až čtyři hodiny denně. Tedy žalostně málo proto, abych brečel a byl ve stresu a neuvěřitelně málo s ohledem, že jsem u počítače zevloval celý den, od rána do večera, s telefonem u ucha.
Když se podívám zpátky na listopad 2012, neudělal bych to jinak. Odchodu z firmy nelituji, nejsem týmový hráč, rád dělám věci sám za sebe, se svou zodpovědností. Pokud jde ale o ukřivděný pohled a nasranost v hlavě, zkusil bych více motivovat své kolegy, aby pracovali nad rámec očekávání.
Samozřejmě druhý problém je chybějící motivace. Pracujete do noci, reportujete skutečný čas a uděláte o 400% více práce než ostatní? Nevadí, nedostanete přidáno. Pracujete málo, neefektivně a reportujete 8 hodin na projektu, který vám zabral 70 minut? Nevadí, zbytek dne strávíte na Facebooku, čas bude reportovaný a vy své penízky dostanete.
Kdybych měl někdy v budoucnu pracovat ve firmě, tak mě místo nástupního platu bude zajímat, zda firma zastřešuje nějaké kurzy, zda tým může pracovat na sobě a zlepšovat se (nikoli stát rok na místě) a chtěl bych se podívat, jak firma zvládá organizaci, vedení projektů a jaký je v celé firmě pořádek a spokojenost zaměstnanců.
Ono, peníze jsou hezké, ale když nevidíte postupy, nemáte motivaci a všechno je tak nějak pokažené ze všech stran, je jen otázka času, zda se z toho celého zblázníte a stane se z vás cholerický magor, anebo zda stihnete utéct tam, kde se cítíte lépe.
A pravdou je, že zatímco ve firmě jsem byl frustrovaný, nasraný a kvůli špatné technice neustále s nadávkami v některé z kanceláří, doma se cítím volněji a zodpovědněji. Pokud mi nejde počítač, vyřeším to ihned, pokud klient nedodá podklady, řeším to s ním velice rychle a radikálně. Pokud je mi mizerně či mám zařizování, nikomu se neomlouvám, prostě si zařídím své věci a poté pracuji.
Chci tím vlastně říci, že namísto nadávek a bušení pěstí do klávesnice teď sedím doma s kávou, dobrými projekty a neustále lepšími zakázkami. A to za to ostatní jednoznačně stojí.
