Žil jeden človíček, co se stále rozčiloval. Byl neustále mrzutý, otrávený a iritovalo jej, jací jsou lidé okolo něj. Nebyli podle jeho představ. Jednou moc chytří, podruhé moc bohatí, nikdy však nedosahovali ideálu. A tak se človíček celý život rozčiloval, křičel, a vypouštěl okolo sebe zlost. Zlost, nervozitu a nepříjemnou atmosféru.
Človíček to byl vskutku zaneprázdněný a uspěchaný. Vždycky potřeboval zařídit mnoho věcí. Potřeboval zvládnout celý den a přitom se co nejméně rozčilovat. Lidé okolo byli překážkou, takže se neustále, znovu a znovu, rozčiloval. Nic nebylo podle představ, snad jen človíček v zrcadle byl přímo ideální.
Vedle tohoto človíčka žil ještě jeden. Nerozčiloval se a vážil si svého času. Jakoby se myslí lehce vznášel a jen kroužil nad světem. Nesnažil se udělat den úspěšnějším, ale krásnějším. Nechtěl lidi dokonalé, ale omylné a prosté. Měl rád lidi okolo sebe. Nespěchal, snažil se nadechnout a užít si každý den tak, jak jen mohl.
Človíček s úsměvem na rtech. Lidé jej měli rádi, protože měl pochopení. Každý jej měl rád, protože nehledal v lidech dokonalost, ale jedinečnost. Človíček miloval rozmanitost lidí a nechtěl, aby se ostatní cítili nepřirozeně. On sám věřil, že klid, lehká mysl a chápavější pohled na svět, dělá z lidí jedinečné osobnosti.
Je jen na vás, jaký chcete být človíček.